Dneska se chci přiznat.

Měla jsem strach.

Posledních pár dní se mi čím dál častěji vkrádaly do hlavy myšlenky na umělou inteligenci, která kreslí dokonalé obrazy. Vnímám ze všech stran to nadšení … “Je to moje konkurence?”

A pak, minulou středu, se to zlomilo. Workshop. Bylo nás tam 45.

Tisíce myšlenek, diskuzí a skvělých nápadů.

Otevírání Pandořiných skříněk, boření korporátních klišé... odvaha, prozření, radost, únava… emoce.

A já se dívám, poslouchám, vnímám atmosféru v sále. Stojím s fixou v ruce u svého plátna, v hlavě mi to jede na plné obrátky a začínám kreslit.

“Umí to robot líp než já?” Ne. Umí něco jiného než já. Jsem člověk a to bude vždycky moje přidaná hodnota.

Umělá inteligence není konkurence. Je to další možnost. Je to další vymoženost.

Pamatujete gramofonové desky. Cédéčka, MP3 a dneska máme virtuální prostor, kde je všechna hudba na dosah…gramodesky nezmizely. Jsou tu pořád. Získaly nový rozměr.

Ve světě, kde kolem nás všechno lítá v digitální realitě, my jsme pořád lidé. Máme pět smyslů. Nestačí nám jen vidět, slyšet a cítit. Chceme si to ochutnat a osahat. Válet na jazyku víno, zakousnout se do stejku…zmáčknout manželovi zadek..a nebo nakreslit fixou čáru na papír.

PS. Za pár let možná napíše komentář k tomuto příspěvku váš virtuální asistent. Dneska to ještě můžete sami :)

Díky Marv ShammaSanjiv SuriErika TomesovaAlena VetrovcovaPetr SkondrojanisZátiší Group