Dneska se chci přiznat.
- jitkajungmannovajj
- 13. 2. 2023
- Minut čtení: 1
Měla jsem strach.
Posledních pár dní se mi čím dál častěji vkrádaly do hlavy myšlenky na umělou inteligenci, která kreslí dokonalé obrazy. Vnímám ze všech stran to nadšení … “Je to moje konkurence?”
A pak, minulou středu, se to zlomilo. Workshop. Bylo nás tam 45.
Tisíce myšlenek, diskuzí a skvělých nápadů.
Otevírání Pandořiných skříněk, boření korporátních klišé... odvaha, prozření, radost, únava… emoce.
A já se dívám, poslouchám, vnímám atmosféru v sále. Stojím s fixou v ruce u svého plátna, v hlavě mi to jede na plné obrátky a začínám kreslit.
“Umí to robot líp než já?” Ne. Umí něco jiného než já. Jsem člověk a to bude vždycky moje přidaná hodnota.
Umělá inteligence není konkurence. Je to další možnost. Je to další vymoženost.
Pamatujete gramofonové desky. Cédéčka, MP3 a dneska máme virtuální prostor, kde je všechna hudba na dosah…gramodesky nezmizely. Jsou tu pořád. Získaly nový rozměr.
Ve světě, kde kolem nás všechno lítá v digitální realitě, my jsme pořád lidé. Máme pět smyslů. Nestačí nám jen vidět, slyšet a cítit. Chceme si to ochutnat a osahat. Válet na jazyku víno, zakousnout se do stejku…zmáčknout manželovi zadek..a nebo nakreslit fixou čáru na papír.
PS. Za pár let možná napíše komentář k tomuto příspěvku váš virtuální asistent. Dneska to ještě můžete sami :)
Comments