“Jitko, kdy jste naposledy dostala tu nejdrzejší otázku?”
Napadá mě jediné. Další pozvání na kafe?
“Můžete vymalovat už zítra, v neděli?”
Cože? Vždyť jsem návrhy odeslala teprve před chvílí! Nemám barvy! A mám jiné plány!
O hodinu později už mi ale volá přes Facetime z obchodu s barvami, abych vybrala odstíny. Není cesty zpět.
Pochopila jsem, že pokud si Martin vezme do hlavy, že novou centrálu bude v den slavnostního otevření zdobit moje výmalba, klidně si kvůli tomu střihne i víkendovou směnu. A koukám, že já taky!
Je to muž, kterému prostě nedokážete říct ne.
Není umíněný, ani panovačný. Prostě v sobě má ten náboj, co vás strhne.
Je to přesně ten typ šéfa, který přijde dřív než vy a odcházet bude poslední.
Když jsem v neděli večer po 12 hodinách malování a stresů, že to nestihnu, vyčerpaná odjížděla domů, on ještě zůstával, aby poklidil, vyluxoval a všechno doladil na slavnostní ráno…
Díky Martin Šatný za tu adrenalinovou jízdu!
PS: musím prozradit, že Tomáš Nosil tentokrát nejen že fotil, ale poslední hodinu se mnou retušoval vymalovanou stěnu! Máš to u mě :)

Comments